Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“
Spíž na myš
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.
Pečený nebo vařený?
Nikoliv. Syrový hraboš chutná nejlépe. Alespoň poštolkám. Dnes v podvečer si ta „naše“ přinesla jednoho až do lodžie a a hned si na něm i pochutnala. Pokračovat ve čtení „Pečený nebo vařený?“
Jak zaplašit poštolku
Každý rok se o tom píše. Petardy, dělobuchy a ohňostroje většinu živých tvorů netěší, naopak je děsí. Ani „naší“ poštolčí samičce letošní silvestrovské oslavy se zábavní pyrotechnikou mnoho zábavy nepřinesly.
Koleda s poštolkou
„Naše“ poštolka, která u nás od léta bydlí, s námi letos tráví i vánoce. I když příliš aktivně se do nich nezapojuje, což je dáno i tradicí. Ani v koledách, i když se to v nich ptáčky jen hemží, totiž poštolka nepatří k těm, co by o půlnoci na Štědrý den libě zpívali a také nelze očekávat, že bude poštolička, vyrážet Ježíška…
Takto se ta „naše“ čepýřila na bidýlku na Boží hod po ránu.