O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Nešlo o blues. ale o hraboše, tedy o jednoho z mnoha hrabošů, kterými teď pan poštolka obdarovává svou družku. Křik je přitom vždy velký a nejinak tomu bylo i dnes před púl třetí odpoledne. Poštolka, která se za domácím pánem přiřítila, nebyla ovšem ta jeho. Statečně před ní hraboše chránil vlastním tělem a a pak s ním raději odletěl s cizinkou za patami. To už dorazila velmi rozčilená domácí paní a předání datu té jediné správné se konečně podařilo. Pokračovat ve čtení „Jen a jen pro tebe“
I když astronomické jaro má letos začít až 20. března ve čtyři ráno, tak pro naše poštolky už zřejmě začalo. Námluvy, dá-li se to takto u stabilního poštolčího páru nazvat. se rozjeli v plném proudu od 19. února. Pokračovat ve čtení „Přípravy na jaro“
Cizí poštolka, kterou domácí včera dvakrát hladce zahnali (viz Pozdvižení se sousedkou I) se u nás snes opět objevila po půl jedné. Pokračovat ve čtení „Pozdvižení se sousedkou II“
Pan a paní poštolka už nejsou v naší ulici sami. Vrátili se jim nebo možná nově přistěhovaii sousedé. Zvláště jedna poštolčí samička projevuje živý zájem o tu velkou budku, kterou je naše lodžie. Obvykle se přiřítí za domácím samečkem, se kterým by se zřejmě ráda dala dohromady. Není ani příliš divu, když je vlastníkem takové nemovitosti. Pokračovat ve čtení „Pozdvižení se sousedkou I“