O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Česká společnost ornitologická má nový projekt „Sídla bezpečná pro ptáky“. Podrobněji se s ním můžete seznámit v článku Proč ptáci žijí s námi a co z toho mají? na stránkách ČSO.
Součástí projektu je dotazník, jehož vyplněním můžete napomoci ČSO získat informace o tom, jaké povědomí mají lidé o nebezpečích, která ptákům v jejich sídlech hrozí. Pokračovat ve čtení „Sídla bezpečná pro ptáky“
Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
I v našem venkovském domě v Čisté u Litomyšle a v jeho zahradě s námi žije řada podnájemníků. Mezi ty, jichž by se většina ostatních zřejmě snažila zbavit, je kuna. Naše noci zpestřuje tajemnými zvuky a podlahy na půdě i zápraží zdobí hovínky s pecičkami ovoce, které jí v tu či onu dobu poskytuje naše a sousední zahrady. Pokračovat ve čtení „Kdo u nás ještě bydlí“
Zase je tu, letos už po devatenácté, Ignis Brunensis. A jak by taky ne, když žijeme v Brně, městě uprostřed Evropy. Že by proti takové veselici někdo mohl něco mít? To možná bývalo. Letos co do protestů, zdá se, ticho po pěšině. Po těch kolem brněnské přehledy lépe se po včerejším ohňostroji raději neprocházet…
Protože se nechceme opakovat, tak si můžeme aspoň připomenout, co jsme k ohňostrůjnému festivalu napsali loni: Ignis Brunensis 2015. A také se s Vámi můžeme podělit o to, jak to vypadá od nás. Je pravda, že „naše“ poštolky už taková maličkost letos nevyruší. Samička i sameček strávili noc v klidu na bidýlku a poštolčata dole v hnízdním koutě.