O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Ostatní zvířecí nájemníci a návštěvníci našeho městského bytu a venkovského domu.
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“
Holubí zájem o poštolčí lodžii je dlouhodobý. I jim připadá jako ideální pro hnízdění a tak to opakovaně zkoušejí. V době, kdy poštolčí samička už trvale sedí na vejcích se od tohoto veledůležitého úkolu obvykle nedá vyrušit. Bylo tomu tak i včera. Pokračovat ve čtení „Kdo se vypořádá s holuby“
… přesněji řečeno po čem touží poštolčí samičky a poštolčí samečkové v době, kdy začínají hnízdit. Důležitým předmětem zájmu jsou myši, přesněji řečeno hraboši, které sameček nosí samičce. Ty lákají i cizí samičky. Pokračovat ve čtení „Po čem poštolky touží“
Dnes přibližně v devět ráno vlétl do naší lodžie špaček. Zjevně netušil, že je to lodžie poštolčí. Domácí paní zrovna seděla na hnízdě. Špaček se raději rychle otočil a zmizel. Pokračovat ve čtení „Obsazeno!“
Dnes ve třičtvrtě na dvě odpoledne se v naší lodžii objevilo první letošní poštolčí vejce. Od roku 2007 je to už jubilejní devadesáté. Zároveň je to za celou historii poštolčího hnízdění u nás vejce nejdříve snesené. (Předchozí rekord byl 8. dubna.) Pokračovat ve čtení „Devadesáté vejce“