O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Bydlí někde poblíž a tudíž nás on a jeho potomstvo občas navštěvují – rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Tento týden se objevuje hned s východem slunce. Posedí na zábradlí, z poštolek – mláďat ani dospělých – si zjevně nic nedělá. A vypadá to, že ani on nezajímá je… Pokračovat ve čtení „Ptáček s rezatým ocáskem“
Okruh drobných opeřených návštěvníků naší lodžie se již po řadu let nemění. Rehka jsme tu ale letos viděli poprvé. Přihnal se za „naší“ poštolkou, chvilku se pohupoval na zábradlí a pak zas zmizel neznámo kam… Pokračovat ve čtení „Rehek na návštěvě“
Stalo se dnes ráno těsně před půl sedmou. Poštolčata už slupla ranní kuřátka, odpočívala a vyhlížela, zda se neobjeví maminka. Na zábradlí ovšem nejprve přistál rehek a dokonce vlétl i do lodžie. Málem ještě ani nestačil odletět a už se na obloze objevila známá silueta. Pokračovat ve čtení „Kdopak to asi je?!“
Když už jsme načali sousedské vztahy, tak příliš mnoho návštěvníků se v naší lodžii v poslední době neobjevuje. Výjimkou je rehek (nebo rehci), který se vždy chová v souladu se svým jménem jako „domácí“. Pokračovat ve čtení „Návštěvníci a vetřelci“
Podzim, alespoń ten astronomický je tu, a stavba která nám a našim poštolkám od konce března komplikuje život, je tu stále. Dostalo se nám sice bleskového světle okrového nátěru a před těmi částmi fasády, které nemají ještě okrášlit balkony a zábradlí, už sice zmizelo, ale jinak tu žádný čilý ruch nepanuje. A ano, ovšem, neměli bychom zapomenout na rorýsovník, osazený nad okny naší ložnice.
Jelikož zde panuje klid a lešení výrazně ubylo, tak ony zbylé kusy se staly oblíbeným místem pro mezipřistání ptačích návštěv, povětšinou sýkorek a rehků, ale i vrabců.
