O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Naše lodžie byla ponechána celý týden bez dozoru domácích lidí. A tak není divu, že, když se tu poštolky po sezóně objevují méně, rozhodli se tu zahnízdit holubi. Dokonce hned dva páry. Jeden cukroval pod skříňkou, druhý v hnízdní bedýnce u dveří. Pokračovat ve čtení „Když není doma člověk domácí“
S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet: Pokračovat ve čtení „Když (pan) poštolka je a není doma“
Rorýsi, jak už jsme psali v předchozím příspěvku, jsou ti tam. Pokračovat ve čtení „Obrat o 180°“
To, že z naší lodžie zmizela poštolčata, rozhodně neznamená, že by v ní nikdo nepobýval. Samička a sameček v ní tráví poměrně hodně času a bedlivě ji střeží před nezvanými návštěvníky. Pokračovat ve čtení „Ať už tě tu nevidím“
Pokud by „náš“ poštolčí pár měl mít nějaké heslo, znělo by nejspíše, alespoň pro toto období, „Krmit a chránit“. Role přitom mají letos, snad jen s výjimkou zahánění vetřelců, striktně rozděleny. Sameček zajišťuje přísun potravy, samička poštolčata hlídá, chrání před nepřízní počasí a krmí. Pokračovat ve čtení „Krmit a chránit“