O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolka je už za polovinou sezení na vejcích a bere tento úkol opravdu zodpovědně. Občas sice pustí samečka, aby si to také užil, když se potřebuje najíst nebo si trochu protáhnout křídla, ale jinak ji téměř nic nedokáže z vajec zvednout. Pokračovat ve čtení „Kdo zažene holuby“
V době, kdy poštolky sedí na vejcích se většinou nic moc neděje. Výjimkou jsou chvíle, kdy se objeví sameček s něčím menším pro samičku nebo jenom tak se podívat a vystřídat samičku v sezení. Dobroty, které nosí, ovšem lákají i poštolčí sousedy. Pokračovat ve čtení „Drzá zlodějka“
„Náš“ pan poštolka si v poslední době oblíbil rorýsovník, který mu poskytuje dobrý přehled o všem, co se děje v okolí. Vysedává na něm celé hodiny a jen občas zaletí doplnit proviant do spíže. Svůj posed brání proti všem Pokračovat ve čtení „Pan poštolka a rorýsovník“
Už jsme moc nečekali, ale dnes dopoledne snesla naše poštolka šesté vejce. Pokračovat ve čtení „A ještě jedno“
Od sobotního rána máme na polici za dveřmi do lodžie už pět poštolčích vajec. Pokračovat ve čtení „Další ranní vejce“