O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí podnájemníci bytující a od r. 2007 i hnízdící v lodžii našeho bytu.
V neděli ráno pršelo a pršelo a tak se přenocovavší poštolče po půl sedmé zase vrátilo. Sameček, který byl v té době v lodžii raději odletěl, ale v dešti se mu příliš nelíbilo. Jeho opakované pokusy o návrat se ovšem příliš nevydařili. Nejprve se s poštolčetem navzájem vyplašili a pak na něm zas tak moc loudilo, že raději odletěl. Pokračovat ve čtení „Hladové poštolče“
S oznámením, že se poštolčata už vydala na zkušenou do světa jsme se zřejmě poněkud unáhlili. Ukázalo se to v sobotu 31. července večer, kdy nejprve přiletěla samička, po ní jako obvykle sameček a chvilku po deváté se objevila další poštolka, vlastně poštolče. Podle kroužku jedno z „našich“. Pokračovat ve čtení „Všude dobře, doma nejlíp“
Jedním ze znaků konce hnízdní sezóny je přepeřování poštolčích rodičů. Už jsmetu o něm psali i v letech minulých (viz např. Přepeřování, Poštolkovy nové šaty, Peříčko po peříčku). Pokračovat ve čtení „Výměna peří“
Domácí pan poštolka nemá problémy pouze s holuby. Občas je potřeba se vypořádat i s cizími poštolkami. Občas se tu stále ještě objevuje mladá sousedka s hnědým ocáskem a 27. července do lodžie dokonce zavítal cizí sameček. Pokračovat ve čtení „Duel“
