Baby bird or baby dinosaur?

O tom, co dělat, když jsme našli ptačí mládě opakovaně informuje nás nepoučitelné člověky řada zdrojů (viz. vybrané odkazy dole na této stránce).

Vracíme se k tomuto tématu, i když tomu roční zrovna neodpovídá roční doba, proto, že jsme narazili na instrukivní přírodní komiks / plakát Rosemary Mosco. Je na něm výstižně ilustrován rozhodovací proces a řešení, co dělat, když najdeme mládě pěvce vypadlé z hnízda. Základní pravidla platí i pro nezpěvavé dravce, jakými jsou poštolky:

  • Je-li ptáče zraněno, kontaktovat nejbližší záchrannou stanici (seznam dostupný na http://www.zvirevnouzi.cz/)
  • Je-li nezraněno, pak ho podle stáří odhadnutelného dle typických znaků buďto vrátit zpět do hnízda (v případě poštolčat, pokud jsou ještě ochmýřená) nebo nechat být či vysadit na bezpečné vyvýšené místo v blízkosti nálezu. Nikam je neodnášet ne proto, že by se ptačí mláďata neměla brát do rukou (ptačím rodičům lidský pach na mláděti nevadí – ptáci se při poznávání mláďat čichem neřídí), ale prostě proto, že ho tím vzdálíme od rodičů. Pokračovat ve čtení „Baby bird or baby dinosaur?“

O hraboši a poštolčeti

Jak to tehdy bylo?

Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.

Pokračovat ve čtení „O hraboši a poštolčeti“