Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“
Poštolka na vsi
Na Sedlisku patnáctiletý Prudků Pavel se svými hnědáky také oral svůj kus…. Vysoko nad Pavlem perutěmi mává poštolka — krouží, kolíbá se, nadnáší a pojednou stojí jak k nebi přibitá a shůry dolů bystře slídí, kde by co v zorané zemi zahlédla.
Co dělá poštolka v noci
Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. Pokračovat ve čtení „Co dělá poštolka v noci“
Dvě návštěvy
I když se má ještě ochladit (a ne zrovna málo), tak jaro je zřejmě opravdu ve vzduchu. Dnes k nám přiletěl s poštolčí samičkou na návštěvu sameček dokonce dvakrát. Hned po ránu, ještě před sedmou, a pak odpoledne před půl čtvrtou. Hlasitě na sebe tikali a vyzpěvovali a samička se rozčileně vrtěla v bedýnce pod bidýlky u dveří. Odpoledne se do ní vrhl i sameček. Pokračovat ve čtení „Dvě návštěvy“
Předjarní kamery
V neděli 11. března jsme sáhli do skříně a vytáhli 3 kamery, které snesou teploty do 0° C. Prvním zaznamenaným návštěvníkem byl náš starý známý brhlík: