O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od sobotního rána to vypadá, jako by nastalo jaro. Kdejaký opeřenec v našem okolí se chová, jako by bylo na čase začít hnízdit. Chovají se tak „naše“ poštolky, jejich sousedky i holubi. Ti číhají na každou chvilku, kdy poštolky nejsou doma, ale jsou zpravidla domácími stejně jako jejich soukmenovci vyhnáni. V případě cizí poštolky je reakce okamžitá. Holubi nejsou zřejmě tak vážná konkurence, takže mohou i chvilku pobýt. Pokračovat ve čtení „Holubi a poštolky, poštolky a holubi“
O poštolčí samičce odněkud ze sousedství, co k nám v poslední době občas zaletí, jsme tu už psali. Dnes se objevila jako obvykle spolu s rozčileným domácím párem. Jen se tak otočila na zábradlí a byla ta tam. Bezprostředně po ní však na zábradlí přistál další vetřelec, urostlý poštolčí sameček. Pokračovat ve čtení „Sousedská návštěva“
Přesněji řečeno, vrací se na povrch. Na pozemcích, na kterých populace hraboše překročí pětinásobek prahu škodlivosti (jeho definici se nám sice nepodařilo najít, ale povolující orgány i zemědělci ji dozajista dobře znají), bude opět možno plošně rozsypávat jed. Pokračovat ve čtení „Špatná zpráva pro poštolky, sýčky, kalouse“
V sobotu kolem poledního začalo sněžit. Sněžilo a sněžilo, takže bylo lépe se zdržovat pod stříškou lodžie. Domácí poštolčí pár přiletěl hned s prvními sněhovými vločkami.
„Náš“ poštolčí pár není v nejbližším okolí sám. Čas od času se cizí mladá poštolka, která tu někde zřejmě také bydlí, objeví i v naší lodžii (viz Cizinka). Dnes se přiřítila hned po ránu zrovna když přiletěl domácí pár. Pokračovat ve čtení „Jedna navíc“
