O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nejprve jsme mysleli, že rorýsovník vedle poštolčí lodžie je zcela okupován špačky. Ale když 20. května prolétali rorýsi kolem pana poštolky, který na zábradlí dokončoval svou toaletu, bylo vidět, že jeden z nich slétá dolů z atiky nebo z rorýsovníku. Pokračovat ve čtení „Jak je to s rorýsy a špačky“
Než se takové poštolče naučí samo nakrmit, zkouší to různě. V hnízdní bedýnce se často povaluje nějaký ten myš… Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou. Matku poštolku už za nimi v době krmení skoro skoro není vidět. Pokračovat ve čtení „Postrach žížal a brouků“
Šesté poštolče na sebe nechalo čekat až do pátku. Ukázalo se ještě celé mokré v 5:22 zrovna, když paní poštolka krmila pět starších.
Páté poštolče na sebe nenechalo dlouho čekat; vyklubalo se 15. května v 9:13. Pokračovat ve čtení „Páté poštolče“