Humanisté, poštolky a rorejsi

Zříceniny halené pláštěm buků a jedlí,
chmurnou hranou valů svých do kraje patřící vážně,
kterak v Ohře tichounkých vlnách zhlíží se rys váš!
Vy jste dějištěm byly mého skrovného děje,
mluvte, svědkové, nyní! Nadarmo! Němý jest kámen,
po stopách reků mých oko tu nadarmo pátrajíc bádá,
nikde ohlasu, zvěsti, památky z minulých časů,
příroda zamlklá, stromy hlaholí šumíce větrem,
poštolka s rorejsem oblétá v skřeku cimbuří trosky, Pokračovat ve čtení „Humanisté, poštolky a rorejsi“

Místo nahoře

„Naše“ poštolky mají svá oblíbená místa. Jedním z nich je polička nad hnízdní bedýnkou.  Může to být prostě jen proto, že mají rády místa nahoře. Je to také místo, kde je možno schovat se před zvědavci, kteří je pozorují. Pokračovat ve čtení „Místo nahoře“