„Naše“ poštolky

Nějakou dobu je již pozorujeme zpovzdálí, Už jsme tu o nich také psali. Asi nezjistíme, zda je to ten stejný pár, který u nás letos pobýval a pak se vytratil. Každopádně v tom zeleném domě na konci naší ulice v lodžii v posledním patře panuje nyní čilý ruch. Poštolčata, která se tam vylíhla už v minulém týdnu dosáhla mety zábradlí a některá se už i vydávají přes ulici.

(Pokračování textu…)

Objevují se tu už řadu let, většinou po polovině května, a snaží se zahnízdit v otvoru po vypadlém větráku kuchyňské skříně o dvě patra níže po námi. Každý rok jim slibujeme budku, ale ještě jsme se k tomu nedostali…

(Pokračování textu…)

Od začátku května jsme tu moc nebyli. A jak se zpětně ukazuje při prohlížení záznamů z kamer, nebyli tu ani poštolky. Ještě jsme všechny záznamy neprošli, ale zdá se, že poslední výraznější zájem o naši lodžii projevovaly v neděli 7. května, kdy ji bylo potřeba uhájit před cizím samečkem. Jako obvykle těžko říci, který ze dvou samečků byl vlastně zahnán.

(Pokračování textu…)

Každý večer napjatě vyhlížíme naši samičku. Sameček už několik dní v lodžii nepřespává. Ale samička se, alespoň prozatím pravidelně se setměním vrací.
Naše sídliště se už ale nezdá být tak beznadějně opuštěné. V průběhu weekendu se hustota poštolek v nejbližším okolí zvýšila. Tradiční tři páry v dohledu od těch „našich“ jsou už zřejmě na svém místě. Počasí aktuálně ani co do předpovědi ovšem nic moc. Hlavní otázka ovšem ale možná zní, jak je to letos s hraboši. Tedy jinými slovy: je zde v okolí dostatek potravy?

Pohled z naší lodžie; na konci ulice vlevo bodové domy, na jejichž anténách poštolky s oblibou pobývají. (Pokračování textu…)

„Naše“ letošní poštolky se zatvrzele zdržují v horní části lodžie a tak původní důmyslné rozmístění kamer zaměřených do všech zákoutí na její podlaze pozbývá smysl. Lze tam ulovit leda tak holuba anebo v lepším případě třeba sýkorku:

Sýkora koňadra na průzkumu lodžie (21.4.2017) (Pokračování textu…)

Bílé poštolčí vejce je trochu jako bílá vrána. Ne, že by je občas poštolky nesnesly. Letos se to přihodilo samičce ve švýcarském Lausen už podruhé. První vejce bylo a je zrzavé jak se na poštolčí vejce patří, ale to druhé bílé mělo smůlu a samička ho hned první den zkonzumovala. Dnes snesla další bílé vejce, ale ponechává ho stranou. Pořádně zasedá ale zatím hlavně na to první.

(Pokračování textu…)

Od doby, kdy jsme vloni popisovali, jak vypadá naše lodžie z pohledu vnějšího pozorovatele, se k nepoznání změnila. Zvenku i zevnitř.

Pro vnějšího pozorovatele vypadá nyní takto. Ten pták na zábradlí není nikdo jiný než „naše“ letošní samička. A ano, to nalevo nad okny je rorýsovník. Ale ani u rorýsů, kteří se zatím letos v sídlišti ještě neukázali, není jisto, že se jim nové bydlo zalíbí.

(Pokračování textu…)

Buďto to má na svědomí nejarní počasí nebo si opravdu našly něco lepšího. Přes den je máte pramalou šanci  je zahlédnout. Alespoň zde v naší lodžii. Když jsme se vydali na obhlídku a snažili se zjistit, kde by se tak asi mohly zdržovat natrefili jsme na pár poštolek posedávajících na anténách na domech na konci ulice u lesa. Je docela možné, že jsou to ty naše. Je to místo docela strategické a mohou odtud kontrolovat, co se v ulici děje a samička má dobrý výhled, když čeká na proviant, který by jí měl sameček nosit.

 Ona v podvečer (Pokračování textu…)

Pokud jste četli Medvídka Pú v překladu Hany Skoumalové, tak víte, o kom je řeč. V anglickém originále se jmenuje Spotted or Herbaceous Backson. Podle Sovina výkladu záhadné cedulky, na níž stálo ODEŠEL SEM. / HNET TU BUDEM. / MOC PRÁCE. / HNET TU BUDEM., s ním Kryštůfek Robin trávil dopoledne. Pokud Vám to nic neříká, tak si přečtěte kapitolu V., ve které má Králíček napilno a ve které poznáme, co dělá Kryštůfek Robin dopoledne.

U nás žádná cedulka ani vyhláška. O to více tápeme, neb netušíme, co dělají naše poštolky dopoledne a vlastně ani odpoledne. Večer se objeví do půlhodiny po západu slunce, ráno do půlhodiny před jeho východem opět odletí. Ne že by se vůbec přes den neukázaly. Ale je to vždy jen na skok. Také v nejbližším okolí je přes den ticho.

(Pokračování textu…)

Jak a čím nabarvit velikonoční vejce není problém, kterým by si poštolky a jiní opeřenci museli lámat hlavu. Snášejí mnohdy přímo kraslice. Poštolčích vajec se v naší lodžii letos o velikonocích zřejmě stejně jako o těch loňských nedočkáme a tak jsme pro velikonoční přání vybrali jedno z nejhezčích vajec ze snůšek minulých. Poštolky jsou ovšem letošní.