I letos jsme provedli tradiční ohlédnutí za letošním rokem v naší lodžii. Poštolky zde letos poprvé od roku 2007 nehnízdly, i když to na začátku jara vypadalo docela slibně. Na to, že by u nás nebylo rušno, jsme si ale rozhodně stěžovat nemohli. Poté, co se poštolky po anglicku vytratily, tu bylo velmi rušno díky první hnízdní sezóně rorýsů. A po jejich odletu se k nám znovu nastěhovala poštolčí samička. Kromě ní máme řadu méně pravidelných návštěvníků, takže pro kalendář na příští rok jsme opět snímky z kamer museli radikálně vytřídit:
Pokračovat ve čtení „Kalendárium 2018“Předvánoční
Tak prý už zase budou. Už za týden. A už týden máme v lodžii zbrusu novou jedličku bělokorou (Abies Alba). Je to jen takové menší košťátko, ale zase jsme ji dostali i s návodem a také hned vzbudila pozornost našich malých návštěvníků:
Poštolky do školky
Osobně jsem toho názoru, že mláďata poštolky nechodí do školky, jak si ostatně můžete přečíst ve starším příspěvku Říkadlo poštolčí.
V rámci úplnosti sběru zmínek o poštolkách v literatuře, písni, filmu, výtvarném umění nicméně uvádíme ještě jeden výtvor, v němž se objevuje oblíbeným rým „poštolky / do školky“.
Co chtěla poštolka v kurníku v zimě
— se dočtete ve Velkém přírodopise ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských: s četnými obrazy i barvotiskovými a jako průvodce ku Velkému atlasu ptáků (autor Kněžourek, Karel, 1857—1920).
Zlodějka
Která jiná nežli straka, že? Pověst má v tomto ohledu nevalnou. Je to ale pták nejen vysoce inteligentní (jako ostatně všichni krkavcovití), ale i z pohledu člověčího nadmíru užitečný, neb loví hraboše a pojídá přezimující hmyz. Užitečný je i z pohledu poštolek, neb tyto s oblibou využívají opuštěná stračí hnízda.
