
Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Kočka na větvi.
Tlustý kos na druhé.
Přesto moc daleko… Pokračovat ve čtení „Kočka na větvi a na balkoně“
Když jsem koukal na měsíček, z lesa houkal na mě sýček; když jsem koukal na měsíc, z lesa houkal na mě sýc…
…tak se praví v jedné z písniček bez muziky od Emanuela Frynty .
Athene noctua portrait ; Trebol-a (Own work) [CC BY-SA 3.0], via Wikimedia Commons
Sýček obecný, zvaný též kulich, byl ve starověkém Řecku symbolem moudrosti a věrným průvodcem bohyně Pallas Athény (odtud má i své latinské jméno jméno Athene noctua). Jinde i v našich zemích, byla s touto roztomilou a kdysi hojnou sovičkou spojena řada pověr; měla přinášet neštěstí a svým houkáním věštit smrt. V současné době mu, alespoň v České republice, hrozí vyhubení. Pokračovat ve čtení „Nenoste sýčky do Atén“

Před padesáti lety vyšla kniha Barryho Hinese A kestrel for a knave, příběh patnáctiletého chlapce Billy Caspera, syna yorkshirského horníka, jehož jediným přítelem je poštolka Kes. Pokračovat ve čtení „Kes slaví padesátiny“
Přesněji řečeno, spíš na hraboše. „Naše“ poštolka si dnes zase jednoho přinesla. Od rána hustě sněžilo a foukal nepříjemný vítr. Zkrátka poštolku by nevyhnal… Však se také vzápětí poté, co se odhodlala ve čtvrt na devět vyletět do té nepohody hned zase vrátila a odletěla až těsně před desátou. Zpět přiletěla ve čtvrt na dvanáct a přinesla si ssebou zmíněného hraboše.