Vedle poštolky literární existuje i poštolka filmová – dokumentární. Nejznámější je pravděpodobně švédský dokument Falkens öga (Oko poštolky nebo Očima poštolky, který natočil dokumentarista Mikael Kristersson.
O hraboši a poštolčeti
Jak to tehdy bylo?
Jednou v červnu 2012, když se samička již nějakou dobu musela sama starat o poštolčata (sameček zmizel koncem května), přinesla poštolčatům až příliš živého hraboše. Milý hraboš prokázal obdivuhodnou vitalitu a dokonce masožravost, ba téměř kanibalismus, když poštolčatům kradl myší holátka, kterými jsme je vzhledem k nastalé situaci po ztrátě jednoho z rodičů přikrmovali. Kanibalismus pouze téměř, neb hraboš polní (Microtus arvalis) není myš domácí (Mus musculus). Po řadu dní si žil v lodžii v poklidu, našel si skrýš a poštolčat si moc nevšímal.
Óda na hraboše…
Hraboš polní (Microtus arvalis) je proslulý škůdce. Přitom na jeho geometrické množící schopnosti je závislý jídelníček řady predátorů (viz. obr. níže) včetně našich poštolek. Jinými slovy: Nebylo-li by hrabošů, nebylo zřejmě ani tolik poštolek.
Kresba převzata z knihy Pole a louky z edice Průvodce přírodou, IKAR.
Jak poštolky loví
Duch Svatý nejčastěji byl, jest a zřejmě i ještě dlouho bude zpodobňován jakožto holub. Kdo, ale někdy viděl lovící poštolku, pochopí, proč způsobu její letu při lovu říkají francouzi vol „Saint-Esprit“. Český „třepotavý let“ rozhodně tak výstižný není. Popisující k němu musí vždy dodat, že poštolka se vznáší, doslova visí na místě nad terénem (loukou nebo polem). Tento nezaměnitelný způsob letu, který lovící poštolka ovládá, zachycují dva dokumentární snímky BBC:
Sokol stěhovavý nebo orel skalní?
Laik se diví, odborník zřejmě nežasne…Je to zřejmě běžný jev, že lidé poštolku nepoznají a pletou si s jinými dravými ptáky. Už v encyklopedii pro děti Světem zvířat (Hanzák, Hudec 1963) se v kapitole věnované poštolce obecné dočteme: „Jednou mi napsali z jisté pražské továrny, že ve výklenku jejich továrního komínu hnízdí párek sokol. Nedalo mi to a šel jsem se na ty sokoly podívat, ač jsem předem věděl, že to jsou jen poštolky.“ Teď už v Praze hnízdí opět i sokoli (https://www.facebook.com/prague.peregrine.watch), takže by to poštolky být nemusely. Zpráva by ale dnes dorazila do Národního muzea nejspíše v elektronické podobě s přílohami digitálních fotografií, objevila by se na Facebooku, Twitteru etc. Takže by odborník měl rovněž jasno předem…