O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Nedávno se nás jeden přítel našich poštolek ptal, zda jim nevadí kamery a zda se jich nelekají. Po pravdě řečeno opeřenci, kteří navštěvují naši lodžii si kamer většinou vůbec nevšímají. Zájem o ně jeví snad jen sýkorky, které občas na některou z kamer vyletí a proklepávají je svými zobáčky v naději, že v nich najdou něco k snědku. Pokračovat ve čtení „Kamery v ohrožení“
Už to vypadá tak, že vytrvalý mladý poštolčí sameček, co se u nás objevil začátkem září a svou úslužností se zalíbil samičce natolik, že ho tu nechala bydlet, se nakonec odstěhoval. I když to začalo vypadat, že se samičkou začínají tvořit takřka harmonický pár, její znovuprobuzená nesnášenlivost, už na něj byla zřejmě příliš. Od 16. října jsme ho tu neviděli. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost má své meze“
Od nedělního incidentu se u nás v lodžii leccos změnilo. Když se večer snažil sameček vlétnout do lodžie, aby v ní jako obvykle strávil noc na bidýlku nad novým hnízdem, samička ho zahnala. zkusil to celkem třikrát, pokaždé se stejným výsledkem. Pokračovat ve čtení „Něco je v nepořádku“
Poštolčí podzim se v lecčems podobá poštolčímu jaru. Určitě v tom, že je potřeba bránit místo pro hnídění. „Naše“ poštolčí samička, ta co u nás bydlí od července, je v tomto směru vskutku ostražitá. Občas dokonce ještě vyletí i na samečka, co u nás bydlí od září: Pokračovat ve čtení „Incident“
Možná jste si toho všimli. Záběr na naší kameře s číslem 1 vypadá poněkud jinak. Je po letech opět ostrý, poněkud širší a zároveň nižší. Pokračovat ve čtení „Zaostřeno“