O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Rozdíl mezi prvními čtyřmi poštolčaty a posledními dvěma je stále ještě velký. Nicméně, pokud se podíváte na snímek z 1. června, kdy se vylíhlo poslední (viz Letošní benjamínek), uvidíte, že i ti dva nejmladší rostou. Pokračovat ve čtení „Malí a velcí“
Nedávno jsme vytáhli z knihovny, už ani nevím přesně proč, Devatero pohádek od Karla Čapka s ilustracemi od jeho bratra Josefa. Pokud jste někdy viděli malé poštolky, tak jejich podobnost se sedmihlavým dráčetem, které se vylíhlo z vejce, co našel strážmistr Choděra ve Vojtěšské ulici, je podivuhodná…
Poštolky se rády koupou. Ta naše dnes využila toho, že už nemusí sedět na vejcích a zaletěla se vykoupat hned dvakrát. Po návratu vypadala jako zmoklá slepice. Při pohledu na ni nás napadlo, že možná časem zlidoví i rčení „mokrá jako poštolka“. Pokračovat ve čtení „Mokrá jako poštolka“
Dnes ráno se konečně vylíhlo v naší lodžii poslední letošní, tedy šesté poštolče. Proti svám starším sourozencům je neuveřitelně malinkaté. Není ovšem divu, mezi nejstarším a nejmladším je rozdíl více než 6 dní a 2 hodin. Pokračovat ve čtení „Letošní benjamínek“
Česká společnost ornitologická vydává letos pod názvem Ptáci lidských sídel příručku, v níž se můžete seznámit s našimi ptačími sousedy. Těmi běžnými i těmi, které už potkáte jen vzácně. Atlas je doplněn radami a tipy, jak těmto ptákům pomáhat a jak s nimi udržovat dobré sousedské vztahy. Pokračovat ve čtení „Ptáci lidských sídel“