Námluvy „našich“ poštolek se zdály být v plném proudu, ale pak se náhle z naší – vlastně ze své – lodžie vytratily. Ano, na noc se vracely, ale paní poštolka dokonce dvakrát po sobě vyplašeno kdoví čím, spěšně zmizela ještě během noci. Poprvé již před půlnocí z 11. na 12. března. Následující noc hned po půlnoci. A přes den po nich není ani vidu ani slechu. Kdoví, zda si nenašly něco lepšího.
Dnes po poledni se sice paní poštolka objevila, ale pak hned zase odletěla neznámo kam.