V neděli večer nám do ložnice vletěl obrovský noční motýl. Jak jsme posléze zjistili byl to martináč hrušňový (Saturnia pyri), oznašovaný také jako paví oko hruškové či hrušňové, který je největším motýlem České republiky a Evropy vůbec.
Na plátěné tašce, pod kterou se schovával a pevně se jí držel, se nám podařilo dopravit ho ven z domu, Ještě za dveřmi to nevydržel a z tašky seskočil, ale nakonec šťastně vyletěl a přistál na trávníku.
Když jsme šli za chvíli kolem, už tam nebyl. Měl z pobytu u nás poněkud pošramocené okraje křídel, ale snad se mu v těch několika dnech života ještě podaří najít družku. (Dnů to není mnoho. Sací ústrojí martináčů je totiž zakrnělé; nemohou přijímat potravu a žijí pouze do doby, než vyčerpají tukové zásoby, které nashromáždili ve stadiu housenky.)