Byla tu a už tu není. Jmenovala se Eliška, ale říkali jsme jí také é-myška. Nejprve jsme mysleli, že se jen nachladila, ale pak, se ukázalo, že její choroba je záludnější… Byla černá s bílým kosočtvrecem na bříšku, něžná a přítulná.
A jelikož tu o našich myškách vlastně moc nepíšeme a ani myší poezii se nevěnuje, tak jsme se ji a její předchůdkyně rozhodli připomenout jednou krásnou písničkou bez muziky od Emanuela Frynty, která už tak docela bez muziky není, protože je jednou z těch, které zhudebnil Petr Skoumal.
Je jeden malý milý myš, ten chodívá tak tiše
že řekli byste nanejvýš, že slyšíte jít myšeJe druhý malý milý myš a tom prý se píše
že prochází se jako když by chodil po kožišeJe třetí malý milý myš, ten našlapuje z výše
a tišší chůzi uslyšíš prý leda u slepýšeJe čtvrtý malý milý myš a ten má packy z plyše
a sám se slyší nanejvýš, když zakručí mu v břišeJe pátý malý milý myš, ten z celé myší říše
je nejtišší, ten chodí spíš, jen jako když se dýšeA nemůžeš-li tedy spát a do uší ti zní šum
nic nesmíš nikdy vyčítat těm pěti malým myšům