I v našem venkovském domě v Čisté u Litomyšle a v jeho zahradě s námi žije řada podnájemníků. Mezi ty, jichž by se většina ostatních zřejmě snažila zbavit, je kuna. Naše noci zpřestřuje tajemnými zvuky a podlahy na půdě i zápraží zdobí hovínky s pecičkami ovoce, které jí v tu či onu dobu poskytuje naše a sousední zahrady. Viděli jsme ji pořádně vlastně jen jednou a dodnes litujeme, že jsme neměli dostatek dochapřítomnosti, abychom ji vyfotili. Stěhovala tehdy mláďata jedno po druhém z půdy nad naším chlévem do starého sousedovic trabanta zaroslého v keřích na dvoře. Zřejmě jí to místo připadalo tehdy s ohledem na naši nezvykle dlouhou přítomnost v domě bezpečnější.
Ondyno nám „naši“ kunu připomněl radiodokument líčící změnu vztahu jedné ženy ke kuně, která se k ní nastěhovala na půdu: Tygří lejno, voňavka a vetřelec.
Nemáme to zkrátka s kunami lehké, ani ony s námi.
A ještě video z Vimea:
La Fouine from Eric Dragesco on Vimeo.