Narozdíl od roku loňského je v naší zimní lodžii, v níž dosud nebyly dokončeny všechny stavební úpravy, poměrně málo opeřených návštěvníků. Zde alespoň jeden z nich, zachycený v okamžiku, kdy asistoval zdobení vánočního stromečku:
O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolky obecné, které žijí u nás v České republice, jsou ptáky tažnými, přelétavými i stálými. Na zimu ty nejmladší, pro které je to jejich první zima, podnikají obvykle delší pouť na jih, někdy až do hloubi Afriky. Ty starší přelétají tam, kde jsou pro ně nejblíže lepší klimatické podmínky a dostatek potravy. Vydávají se většinou na jih a jihozápad, většinou ale ne dále než do Rakouska, Německa či Švýcarska. Na naše území se obdobně stahují poštolky ze severnějších zemí (Saska, Polska, ale i Švédska či Finska). Část našich poštolek, především těch starších, pak zůstává přes zimu v blízkém okolí hnízda. Samci se přitom drží u hnízda, které si už hlídají pro příští sezónu, více. Samice se spíše toulají. Pokračovat ve čtení „O poštolkách tažných, přelétavých a stálých“
Na štědrý den se v naší lodžii objevil opět vánoční stromeček. Je to ten z loňska, ještě stále zelený a pichlavý… A jak se sluší a patří patřičně vánočně ozdobený.
Letos si ho díky mírné zimě i zjevnému odhodlání našeho poštolčího páru nikam neodlétat užíváme s poštolkami. Může nám závidět každý, komu Ježíšek pod nebo nad stromeček poštolku nenadělil… Přilétají každý den těsně před západem slunce a odlétají po jeho východu. Občas také přistanou na smrčku a z mávání křídly a poposkakování je zřejmé, že je vskutku pichlavý.
Budou už za necelý měsíc. Pamatujete si, jak se slavili vánoce v Babičce Boženy Němcové? I drůbež a dobytek dostaly vánočky…
Misku je možno naplnit i zvířátkům, které se ocitla v dočasné nebo trvalé péči záchranných stanic. Třeba koupí plné misky pro poštoky a ještě Vám bude odměnou darovací certifikát:
A těm ostatním můžete prospět třeba tak, že je u sebe necháte bydlet…
Tak už je od minulé soboty zase v lodžii. Zbrusu nový, kontejnerový, smrk a k tomu pichlavý. Je už od té doby, co zde bydlíme v pořadí čtvrtý. První (smrček přímo z lesa) vydržel nejdéle, ale to, že jej nikdo z pověřených nezalil po dobu naší déle než půlroční nepřítomnosti nezalil, přežít bohužel nemohl. Další dva (smrček a jedlička) bohužel doplatili na soužití s poštolkami. Poslední jedličce nepomohlo ani to, že jsme ji v posledních dvou letech na léto dávali do chodbové lodžie. Uvidíme, jak uspěje s námi a s poštolkami nováček.
Ze začátku ovšem stromeček ozdobený poštolčetem působil velmi dekorativně (2007).