
Když nejsou poštolky doma, létá do jejich lodžie již tradičně různá drobotina. Dnes si ji obzvláště důkladně prohlížela jedna modřinka. Pokračovat ve čtení „Poletující vánoční ozdoby“

O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.

Když nejsou poštolky doma, létá do jejich lodžie již tradičně různá drobotina. Dnes si ji obzvláště důkladně prohlížela jedna modřinka. Pokračovat ve čtení „Poletující vánoční ozdoby“
Z drobotiny, co poletuje kolem naší lodžie a rorýsovníků a snaží se je prozkoumat, jsou nejčastějšími návštěvníky sýkorky. A zajímá je opravdu všechno včetně kamer… Pokračovat ve čtení „Návštěvníci: Sýkorky“
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek hnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Člověk míní, příroda mění. Poněkud opožděně jsme si všimli, že budka pro rorýsy, kterou jsme instalovali na parapetu okna vedle poštolčí lodžie, má konečně po ně kolika letech první nájemníky. Nejsou to ovšem rorýsi, ale budku obsadily sýkorky. Pokračovat ve čtení „Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?“