O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Co by dělala? Chvíli se chruje a probírá si peří a pak zaboří hlavu mezi křídly na zádech a spí. Aspoň do té doby než ji otravné reflektory dole projíždějícího auta probudí. To se pak ospale probere, rozhlédne a zase zaboří hlavu do peří a spí…
Alespoň ta „naše“. Pokračovat ve čtení „Co dělá poštolka v noci“
Za ranních červánků jsme tu dnes měli skoro minus dvanáct stupňů (Celsia). „Naše“ poštolka se nicméně rozhodla, že teď už je na odlet do teplejších krajin poněkud pozdě, a tak u nás zůstává. Pokračovat ve čtení „Už je zima, už je mráz“
Tak, jako naši pravidelnou poštolčí nocležnici, můžete teď v zimě zastihnout poštolky nocující pod bedlivým okem kamer i na jiných místech. Dnes ráno jsme jednu takto zastihli v přenosu z budky pro poštolky, který běží na stránkách NOCTUA věnovaných sýčkovi obecnému:
Na své každodenní průzkumy lodžie přilétá „náš“ brhlík většinou od rorýsovníku nebo tím směrem odlétá. Už delší dobu máme podezření, že ho nejen pravidelně navštěvuje, ale možná v něm i bydlí.
„Naše“ poštolka, která u nás od léta bydlí, s námi letos tráví i vánoce. I když příliš aktivně se do nich nezapojuje, což je dáno i tradicí. Ani v koledách, i když se to v nich ptáčky jen hemží, totiž poštolka nepatří k těm, co by o půlnoci na Štědrý den libě zpívali a také nelze očekávat, že bude poštolička, vyrážet Ježíška…
