V sobotu kolem poledního začalo sněžit. Sněžilo a sněžilo, takže bylo lépe se zdržovat pod stříškou lodžie. Domácí poštolčí pár přiletěl hned s prvními sněhovými vločkami.
Návrat zimy?
Buďto se opravdu vrací zima nebo tu už máme apríl. Každopádně to dnes u nás v lodžii chvílemi vypadalo jako na horách. Poštolka se ovšem chytře po celou dobu před sněhovou vánicí schovávala.
Čím dál sněží (tydlidum)
Dnes to u nás vypadlo jako v zimní pohádce. Štěňátka a děti, které viděly první sníh se v něm válely a seriozní lidé dospělí je zas až tak moc nenapomínali. Takový nějaký den to musel být, když vznikla píseň medvídka Pú složená zvlášť k tomu, aby se zpívala v přírodě a ve sněhu: Pokračovat ve čtení „Čím dál sněží (tydlidum)“
Tento způsob předjaří…
Ledový vítr, při němž to v naší ulici o weekendu vypadalo jako když je na horách zákaz vycházení, se konečně utišil… a „naše“ poštolka se opět vrátila. Právě se chruje na bidýlku a ukládá se na noc.
A zítra touhle dobou už prý bude jaro, aspoň to astronomické.
Stopy ve sněhu
Ten březnový citát v předešlém příspěvku byl poněkud předčasný. Na jaro zatím zapomeňme. Dnes odpoledne po třetí hodině začalo sněžit a ledový vítr zafoukal čerstvým prašanem celou lodžii. Když přiletěla poštolka na zasněžené bidýlko, tak marně hledala závětří. Ucloumána větrem se nakonec rozhodla odletět. Pokračovat ve čtení „Stopy ve sněhu“