O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Někdy se během snůšky objeví vejce, které jen co se objevilo, tak vzápětí zmizí. Už jsme zde vloni psali o bílých vejcích. Letos se na kameře, která snímá dění v budce pro sovy pálené v délce řeky Ebro, objevilo včera o polednách poštolčí vejce, které do rána zmizelo. Pokračovat ve čtení „Divné vejce“
„Naše“ poštolčí samička se vrtí na hnízdě skoro každé ráno. V bedýnce, kde loňský poštolčí pár zahnízdil, už vyhloubila docela velkou jámu. Ovšem samečka, co za ní občas po ránu přiletí na návštěvu, jsme v hnízdní bedýnce viděli poprvé až v neděli 31. března. Pokračovat ve čtení „První vrtění“
V sobotu 30. března jsme vystrčili do lodžie ze zazimování poslední dvě kamery:
Jaro už je zřejmě opravdu tady. Před zvídavým okem kamery v německém Memmingenu se objevilo první letošní poštolčí vejce. Můžete se o tom přesvědčit v živém přenosu. Pokračovat ve čtení „Letošní první“
Přemýšleli jsme, zda tento příspěvek nazvat Holubí drzost či Holubí vytrvalost či jiná holubí vlastnost… a nakonec jsme zůstali u Holubí. Naše lodžie je totiž v posledních dnech bez dozoru. Poštolčí samička tu sice stále přespává, ale přes den se objevuje pouze zřídka. Její nápadník sem zavítal naposledy 19. března těsně po ránu. Těžko říci zda o „naši“ samičku, ale určitě o naši lodžii zatím valný zájem nejeví. Možná ji láká na nějaké daleko konfortnější místo pro hnízdění… Pokračovat ve čtení „Holubí“