O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Období, kdy poštolčata začínají opouštět rodné hnízdo, je každým rokem pro okolní holuby signálem k častějším návštěvám naší lodžie. Důvod je prostý. Místo vhodné pro hnízdění poštolek je ideální i pro tyto opeřence. Někteří přičinlivější jedinci začnou dokonce nosit větvičky a budovat hnízdo. Pokračovat ve čtení „Holubí problém“
Sousedka „našich“ poštolek, ta s hnědým ocáskem, se stává specialistkou na loupeže. Pokračovat ve čtení „Jak ukrást hraboše“
Dnes těsně po čtvrt na šest odpoledne se v naší lodžii udála loupež. Pachatelem nebyl nikdo jiný než drzá malá sousedka a předmětem krádeže byl hraboš, kterého domácí sameček donesl samičce.
Posledního března se v naší lodžii objevil cizí sameček. To, že je to opravdu cizinec, bylo zřejmé z toho, jak si prohlížel lodžii a jak se choval k domácí samička. Tu se vytrvale snažil svádět. Točil se před ní v koši před novým hnízdem a natřásal se a tikal na bidýlku nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Dva navíc“
Té mladé poštolce s hnědým ocáskem jde možná více o naši lodžii a „našeho“ samečka než o hraboše, které do lodžie nosí. Alespoň dnes strávila v lodžii skoro celý den a když přiletěl On, tak se před ním klaněla, natřásala a tikala v hnízdní bedýnce. Pokračovat ve čtení „Svůdkyně“