O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Posledního března se v naší lodžii objevil cizí sameček. To, že je to opravdu cizinec, bylo zřejmé z toho, jak si prohlížel lodžii a jak se choval k domácí samička. Tu se vytrvale snažil svádět. Točil se před ní v koši před novým hnízdem a natřásal se a tikal na bidýlku nad starým hnízdem. Pokračovat ve čtení „Dva navíc“
Té mladé poštolce s hnědým ocáskem jde možná více o naši lodžii a „našeho“ samečka než o hraboše, které do lodžie nosí. Alespoň dnes strávila v lodžii skoro celý den a když přiletěl On, tak se před ním klaněla, natřásala a tikala v hnízdní bedýnce. Pokračovat ve čtení „Svůdkyně“
Kromě mladé samičky, která je tu teď pečená vařená, se občas objeví i mladý, ještě nepřepeřený sameček. I jeho však ostražitý domácí sameček i samička bez milosti zaháněli: Pokračovat ve čtení „Další soused“
Cizích poštolčích vetřelců, zvláště těch mladých, se kolem potuluje hodně. V neděli poletovali kolem najednou tři. Honili je domácí a honili se i mladí navzájem. Dva z nich pronikli až dovnitř do lodžie, kde si prohlíželi i horní poličky: Pokračovat ve čtení „Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme?“
Na ranní návštěvy vetřelců, většinou z řad poštolčího dorostu, jsme si už zvykli. Obvykle se objeví jen jeden. Dnešní ranní poklid domácího poštolčího páru narušili hned dva neodbytní vetřelci. Pokračovat ve čtení „Dva vetřelci“