O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Náš“ pan poštolka nosí paní poštolce všelicos. Hlavně ovšem tradiční poštolčí pochoutku, hraboše. Většinou jí je předává někde poblíž vyhlédnutého hnízda, přebytky končí ve spíži, kterou má někde na protější straně ulice. Pokračovat ve čtení „Když se budí netopýři“
Přestože je letos zřejmě dostatek hrabošů, která má paní poštolka ze všeho nejradši, její jídelníček není rozhodně díky vynalézavosti a loveckému umu pana poštolky jednotvárný. Pokračovat ve čtení „Specialita pana poštolky“
Odpoledne přinesl domácí poštolčí sameček opět netopýra. Těžko říci, zda dalšího nebo toho stejného, co se samičce ráno příliš nelíbil (viz Netopýr aneb létající „myš“). Pokračovat ve čtení „Ještě jednou netopýr“
Pan poštolka nás dokáže překvapit tím, co přinese paní poštolce darem. Občas překvapí i paní poštolku. Dnes ráno se objevil s divnou okřídlenou myší. My ovšem víme, že to nebyla myš ani hraboš, ale nejspíše netopýr. Pokračovat ve čtení „Netopýr aneb létající „myš““
Nějakou dobu jsme zanedbávali poštolčí a rorýsí poezii. Pokusíme se to napravt poštolkami a rorejsy z básně Vladimíra Holana (1905–1980) Tvé dětství ze sbírky Sbohem? : Pokračovat ve čtení „A které z ptáků měl jsi rád?“