O ptácích v díle Williama Shakespeara existuje řada pojednání, odhalujících, který opeřenec se skrývá za určitým dobovým názvem. V díle velkého alžbětince potkáváme i dravce, neb sokolnictví patřilo k jeho královským a šlechtickým hrdinům a on sám se v něm dobře vyznal. Poštolka ovšem byla v hiearchii dravců až na nejnižším stupni; byla určena pro služebníky (už jsme to zmiňovali v článku Kes slaví padesátiny). A tak se s ní setkáváme jen výjimečně. Pokračovat ve čtení „Poštolka tříkrálová“
Postolka, lidsky poštolka
„Jest pták dravý, jestřábům podobný. Přebývá v Čechách, Rosii, Polsku a v ostatních zemích europejských. V lesích, nejraději v puštinách (odtud snad poštolka) aneb na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.) Ona prý ve dne i v noci vidí a lítá, honí a žere drobné ptáky, myši, žabky též i prostřední zeměplazy a hmyzy, mouchy, červy, brouky, v letě maliny, jahody atd.; na podzim bezinky, řeřabiny. Plodiny od Boha lidu podané od záhuby prý chrání a polohy zemí očišťuje. Člověk, když jest samojediný přes poledne v lesní pustině, poštolka prý k němu přiletí, okolo něho obletuje a štěbetáním svým ho vyráží, aby se mu nestejskalo…“
Hloupý pták?
V polském internetovém magazínu Gazeta Wyborcza.pl Częstochowa (magzazyn częstochow) vyšel článek Częstochowianie, to akcja także dla was. Pomóżcie liczyć pustułki!, tedy Čenstochované, tako akce se týká i Vás. Pomozte sčítat poštolky! Letos na jaře totiž čenstochovská skupina OTOP (za zkratkou se skrývá polská společnost pro ochranu ptáků) provádí sčítání a mapování hnízdění poštolky obecné.
Боривітер звичайний
Název příspěvku Vám nic neříká? Боривітер звичайний je jméno poštolky obecné v ukrajinštině. Toto jméno nám ve starém článku Il nome del Gheppio sice chybí, ale naštěstí je tu wikipedie, s níž přeložíte úspěšně lecjaký odborný termín. Třeba i do afrikánštiny, ale my pro komunikaci s dělníky na stavbě, která dospěla až do naší lodžie potřebujeme ukrajinštinu. Nikdo jiný s výjimkou telefonických konzultací s brněnským Ptačím centrem, se s námi už o poštolkách nebaví.
The Windhover
O myších básnil už kdekdo. Myšmi se hemží Goethův Faust, na Johanna Wolfganga navazuje i Jiří Suchý s Písní o myši a jedu, myš inspiruje básnické výtvory lyrického zloděje Karla Čapka v Povídkách z druhé kapsy. Inspirovala i Carolla Lewise v Alence v kraji divů; báseň v podobě smutného sáhodlouhého ocásku zde recituje Alence a ostatním účastníkům kuriálního závodu sama Myš. Myš nemůže chybět mezi zvířenou, jíž se věnuje Christian Morgenstern či Emanuel Frynta, který velmi dobře ví jak “ kočky, psi a bytné / na první pohled odliší / ve spíži slona od myši.“. Hlodavci čistě přírodnímu je pak věnována báseň Roberta Burnse To a Mouse, On Turning Her Up In Her Nest With The Plough(text v překladu J.V. Sládka), kterou jsme již zmiňovali v článku O myších a poště. Pokračovat ve čtení „The Windhover“