Po kosech literárních a hudebních se ještě vrátíme ke kosům takzvaně „našim“.
Jeden je majitelem zahrádky u našeho domu na venkově. Zahrádka není zrovna nejvzorněji udržována a on i jeho žena by jistě uvítali, kdyby jim jejich lidé častěji posekali trávu. O tom, komu zahrádka dvůr patří hlasitě informuje případné vetřelce z nejvyšší větvičky smrku, který od doby, kdy ho bývalá majitelka vysadila již dávno přerostl vše ve svém okolí. Někdy se ale spokojí i se hřebenem stodoly, což je ovšem místo, které si zpravidla nárokuje „náš“ strnad.
O zpěvu a povaze kosů nejen literárních
Poté, co si „naše“ poštolčí samička začala po ránu zpívat, jsme se začali pídit po tom, proč ptáci zpívají a zda si zpívají i jen tak pro radost. A tak jsme se dostali ke slavnému Joaninu kosovi. Pokud nevíte, kdo to byl, tedy dotyčný kos bydlel na zahradě pianistky Joan Hall-Craggs (1921-2006) a ona jeho zpěv zaznamenávala na sonogram. Pokračovat ve čtení „O zpěvu a povaze kosů nejen literárních“
Brhlík
Už několik dní nás navštěvuje spolu s menší tlupou sýkorek. Tak jako ony prozkoumává úplně všechno od starého poštolčího hnízda po bidýlka a zase zpět. Včera jsme ho nachytali, jak vylétává z rorýsovníku, který se zjevně těší pozornosti celé bandy.
Drobotina
I u nás v lodžii se už pozná, že podzim je tu. Nemine den, aby nás nenavštívily sýkorky…
Kavky na ciferníku
V bajce Jamese Thurbera Kavky na ciferníku (The daws on the dial) se mladý Jack Kavka zarputile snaží se svou družkou vystavět hnízdo na minutové ručičce městských hodin. Nejprve ve čtvrt na devět, pak pro jistotu dříve ve čtvrt na sedm…
Stejně, alespoň zatím marně, se snaží zařídit hnízdo jiní Kavkovi v poštolčí budce ve věži kostela v německém Dettingenu. Hnízdo patří mezi ta na živo ostře sledovaná. Kavky ovšem nedbají na popis v menu na stránkách Dettingenských ochránců přírody: BEOBACHTEN / TURMFALKEN. Z nápisu ani z domácích poštolek, od kterých občas utrží nějakou tu ťafku si nic nedělají. Vytrvale nosí větvičky a mech a vůbec vše, co pro stavbu svého hnízda shledávají užitečným. Nic nedbají na to, že se jednou za čas zjeví jako deus ex machina lidská ruka a všechno to chroští někam vyhodí. Začnou zkrátka znovu a během půldne je budka zase příjemně plná… Pokračovat ve čtení „Kavky na ciferníku“