Pokud Vás zajímá, jak se daří našemu poštolčímu páru a jejich pěti vejcí,. tak všem se daří dobře. Dny zde plynou (až na několik incidentů s holuby) klidně. Pokračovat ve čtení „Dvě poštolky a pět vajec“
Kdo shodil náš květináč
Tento příspěvek bychom mohli začít podobně jako sedm trpaslíků v pohádce (zde ve verzi od Františka Hrubína):
…. hned si všimli, že tu něco není v pořádku. „Kdo odstrčil mou stoličku?“ ptal se první. „Kdo jedl z mého talířku?“ zvolal druhý. „Kdo mi nakousl můj chlebíček?“ ptal se třetí. „Kdo se tu pustil do mého medu?“ křikl čtvrtý. „Kdo jedl z mých jahůdek?“ ptal se pátý. „Kdo si bral z mých borůvek?“ zvolal šestý. „Kdo mi upil malinové šťávy?“ ptal se sedmý. „A kdo to leží na našich postýlkách?“ zvolali všichni, když se rozhlédli.
Vejce páté
K snesení pátého vejce se „naše“ poštolčí samička chystala už od včerejšího večera, kdy ji sameček opakovaně přinášel krásného tučného hraboše aniž by na tuto lákavou nabídku nějak reagovala. Očekávali jsme tedy, že ráno tu bude další vejce, ale to se objevilo až když jí sameček přinesl pozdní oběd těsně po půl druhé.
Vejce čtvrté
Dnes před půl jednou se objevilo vejce čtvrté. ještě stále pršelo a pršelo a promoklý sameček, který přinesl samičce na oběd pěkného hraboše (kdoví kde a jak je v tom dešti chytá), ji marně lákal na tu pochoutku na zábradlí. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté“
Vejce třetí
Tak tu máme třetí vejce. Objevilo se o něco dříve před tímto záběrem a rozhodně dříve než jsme ho čekali. Poprvé pod samičkou vykouklo již včera těsně po páté hodině odpolední. Pokračovat ve čtení „Vejce třetí“