„Jest pták dravý, jestřábům podobný. Přebývá v Čechách, Rosii, Polsku a v ostatních zemích europejských. V lesích, nejraději v puštinách (odtud snad poštolka) aneb na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.) Ona prý ve dne i v noci vidí a lítá, honí a žere drobné ptáky, myši, žabky též i prostřední zeměplazy a hmyzy, mouchy, červy, brouky, v letě maliny, jahody atd.; na podzim bezinky, řeřabiny. Plodiny od Boha lidu podané od záhuby prý chrání a polohy zemí očišťuje. Člověk, když jest samojediný přes poledne v lesní pustině, poštolka prý k němu přiletí, okolo něho obletuje a štěbetáním svým ho vyráží, aby se mu nestejskalo…“
Emancipace
Když si čtete o poštolkách, dozvíte se jako jednu ze základní informací, že sameček občas střídá samičku v sezení na vejcích v době, kdy se samička živí donesenou potravou. Dokonce se můžete dočíst, že sedí na vejcích méně pečlivě. Poštolčí povahy, stejně jako lidské jsou ovšem různé, a pokud bychom měli soudit podle samečků, kteří se u nás za deset let vystřídali, museli bychom konstatovat, že emancipace poštolčích samečků je v tomto směru více než pokročilá. I „náš“ letošní sameček sedí na vejcích neskonale rád. Občas přijde samičce jen tak nabídnout, že ji vystřídá.
Ménage à trois
První duben si ovšem většina lidí spojuje s aprílem. Roztomilou kachničku u příležitosti letošního apríla vypustili na stránkách sledávání hnízda poštolek v hamburském kostele sv. Michaela (http://www.falkenkamera.de/brutverlauf/). Prvního dubna se zde totiž údajně podařilo zachytit soužití samičky a dvou samečků. Pro samičku soužití nesporně výhodné. Pokračovat ve čtení „Ménage à trois“
Pták není pes, svá mláďata nepřenáší.
Že pták svá mláďata nepřenáší, se můžeme dočíst na různých místech, nedávno např. v článku Pravdy a mýty o ptačích mláďatech na stránkách Ligy na ochranu zvířat. Na krátké vzdálenosti to ale v případě, že poštolče nepřesahuje velikost myše, alespoň u „našich“ poštolek, neplatí. Pokračovat ve čtení „Pták není pes, svá mláďata nepřenáší.“
Poštolky podle Brehma
Mnoho z toho, co se dodnes o poštolkách traduje, má svůj původ v literatuře poměrně staršího data.
Co o nich napsal Alfred Edmund Brehm (1829-1884) ve svém monumentálním Životě zvířat, si můžete přečíst zde: Pokračovat ve čtení „Poštolky podle Brehma“