O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Při nahlédnutí do naší e-mailové poštolčí pošty stejně jako porůznu ve zprávách na internetu vidíme, že opět nastal čas zachraňování poštolčích mláďat. Letos pro nás docela brzo a přímo na trávníku pod naším domem. Pokračovat ve čtení „Čas zachraňování“
Konečně se nám podařilo zjistit, jak se daří „našim“ letošním poštolčatům, která jsme před měsíce odvezli do záchranné stanice. Včera, 9. srpna, byla vypuštěna z voliéry a kroužila nad Ptačím centrem. Čeká je velký, širý svět…
„Naše“ poštolčata tráví čas od neděle 8. července v záchranné stanici. Pokud bylo vše probíhalo normálně, už by zřejmě i to nejmenší mělo za sebou první let mimo okruh naší i jejich domácí lodžie. Takto si ještě nějakou dobu na první volný let počkají. Nejspíše se teprve rozlétávají po tréninkové voliéře a možná už v ní mají i možnost natrénovat lov s živou myší… Pokračovat ve čtení „Jak se vypouštějí“
Pokud sledujete přímý přenos z naší lodžie, tak už určitě víte, že letošní čtyři poštolčata v pozdním nedělním odpoledni zmizela z hnízda. Od úterka 3.července, kdy se zde naposledy ukázala matka poté, co zahnala 29. června poštolčího otce, jsme dumali jak dlouho máme čekat než je předáme do záchranné stanice Pokračovat ve čtení „Odvézt či neodvézt“
Kromě pozorování našich poštolek „domácích“ jsme měli včera příležitost pozorovat aprílový rej poštolek nad střechami rajhradského kláštera. Bydlí jich tam zřejmě hned několik párů. Poštolky sdílejí společné střechy s benediktinským opatstvím, památníkem písemnictví na Moravě a záchrannou stanicí pro dravé ptáky, která pečuje o jejich příbuzné.
Jedno úhledné hnízdo se skrývá ve vikýři střechy kostela sv. Petra a Pavla.