Osobně jsem toho názoru, že mláďata poštolky nechodí do školky, jak si ostatně můžete přečíst ve starším příspěvku Říkadlo poštolčí.
V rámci úplnosti sběru zmínek o poštolkách v literatuře, písni, filmu, výtvarném umění nicméně uvádíme ještě jeden výtvor, v němž se objevuje oblíbeným rým „poštolky / do školky“.
Co chtěla poštolka v kurníku v zimě
— se dočtete ve Velkém přírodopise ptáků se zvláštním zřetelem ku ptactvu zemí českých a rakouských: s četnými obrazy i barvotiskovými a jako průvodce ku Velkému atlasu ptáků (autor Kněžourek, Karel, 1857-1920).
Myšilovka
Občas stojí za to podívat se, jak naši zvířenu líčila starší literatura. Dosti obsáhlou kapitolu věnovanou poštolkám obsahuje spisek s výstižným názvem Zábavy přírodopisné: k prospěchu mládeže českoslovanské z roku 1877. Pokračovat ve čtení „Myšilovka“
A ještě aby si poštolky po sobě uklízely!
Tento blok by možná nikdy nevznikl, kdyby náš první poštolčí kalendář na rok 2008 nebyla byla bývala naše dobrá známá Draga Kolářová poslala svému dobrému příteli Karlu Hudcovi. Byl toho názoru, že by se ten chovatelský příběh měl publikovat v Živě. Na to jsme se zrovna necítili a tak jsme si psaní o „našich“ poštolkách nanečisto zkusili formou blogu… Pokračovat ve čtení „A ještě aby si poštolky po sobě uklízely!“
Postolka, lidsky poštolka
Jest pták dravý, jestřábům podobný. Přebývá v Čechách, Rosii, Polsku a v ostatních zemích europejských. V lesích, nejraději v puštinách (odtud snad poštolka) aneb na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.) Ona prý ve dne i v noci vidí a lítá, honí a žere drobné ptáky, myši, žabky též i prostřední zeměplazy a hmyzy, mouchy, červy, brouky, v letě maliny, jahody atd.; na podzim bezinky, řeřabiny. Plodiny od Boha lidu podané od záhuby prý chrání a polohy zemí očišťuje. Člověk, když jest samojediný přes poledne v lesní pustině, poštolka prý k němu přiletí, okolo něho obletuje a štěbetáním svým ho vyráží, aby se mu nestejskalo…
