O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Zříceniny halené pláštěm buků a jedlí,
chmurnou hranou valů svých do kraje patřící vážně,
kterak v Ohře tichounkých vlnách zhlíží se rys váš!
Vy jste dějištěm byly mého skrovného děje,
mluvte, svědkové, nyní! Nadarmo! Němý jest kámen,
po stopách reků mých oko tu nadarmo pátrajíc bádá,
nikde ohlasu, zvěsti, památky z minulých časů,
příroda zamlklá, stromy hlaholí šumíce větrem,
poštolka s rorejsem oblétá v skřeku cimbuří trosky, Pokračovat ve čtení „Humanisté, poštolky a rorejsi“
Jak dva dravci nad posekaným polem krouží bílí střelci nad černými zbytky.
Důstojný otec Jan Tanner z našeho Tovaryšstva, člověk nade vší pochybnost důvěryhodný, mi nedávno jako očitý svědek vyprávěl cosi neobvyklého, co ještě nikdo dostatečné neprozkoumal: na věžích hradu Karlštejna hnízdí ve velkém množství sokoli. Pokračovat ve čtení „Poštolky a štíři na Karlštejně“
Růžový obzor s šedým přelivem
poštolka křikem zaplašila hvězdy
tak kde jsi.
Kůži chodníku jsem rozezněl
a tiše spadly první kapky deště.
Švýcarské nakladatelství la Salamandre vydává knihu o poštolkách Le faucon de l’espoir, jejíž název bychom mohli přeložit jako Sokol naděje, Frankofonní čtenář se o knize a jejím vzniku dozví více v článcích na stránkách salamandre.org: Pokračovat ve čtení „Le faucon de l’espoir“