O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ paní poštolka začala používat novou důmyslnou spižní skrýš. Potravu na horší časy si schovává do škvíry mezi dvěma kovovými truhlíky na podlaze lodžie. Při pokusu o vyzvednutí zásob ovšem často zjistí, že skrýš je prázdná. Většinou proto, že jí na ukrytý proviant přišel pořádkumilovný pan poštolka a odnesl ho do své hlavní spíže. Pokračovat ve čtení „Plná a prázdná spíž“
Čas od řasu přinese pan poštolka své družce trpělivě vysedávající na vejcích neobvyklý úlovek. Aby bylo jasno, jeho nejčastější kořistí jsou různí drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Jeden slepýš a šest vajec“
„Náš“ pan poštolka čas od času přinese paní poštolce i nějakého toho drobného opeřence. Dnes, jak se ukázalo v detailních záběrech, mu padl za oběť ptáček z rezatým ocáskem. Pokračovat ve čtení „Sousedka přímo k nakousnutí“
Někdy se zkrátka předání úlovku nepovede. Dnes nedočkavá paní poštolka doslova vyrazila panu poštolkovi z pařátu hraboše, kterého jí přinesl k obědu. Hraboš skončil v dolním koši, odkud ho pan poštolka vylovil a odletěl s ním do spíže. Paní poštolka tak o hraboše přišla, i když tomu nejprve nechtěla uvěřit a hledala ho dole v koši… Pokračovat ve čtení „Ztráta hraboše“
„Naše“ paní poštolka snesla dnes podle očekávání šesté letošní vejcem pravděpodobně poslední. Řádně na (v té době ještě pěti) vejcích začala sedět včera večer a vydržela na nich celou noc. Pan poštolka ji tentokráte strávil na bidýlku nad košem. Pokračovat ve čtení „Vejce šesté (poslední ?)“