O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Všechno začalo v úterý 10. června hned po ránu, když se jedno z poštolčat rozhodlo, že pořád procvičovat křídla jen tak na hnízdě a v sousedním koši už ho nebaví. Použilo tedy křídla poprvé k opravdovému letu. Bylo to jen pár mávnutí, ale let to byl. A byl to let úspěšný, neboť zdárně úřistáo na zábradlí a zase se zněj dokázalo vrátit. Pokračovat ve čtení „Rumrajch“
Hraboši. které nosí pan poštolka poštolčatům. jsou přitažliví i pro leckoho z poštolčích sousedů. Třeba jednu cizí samičku, kterou otec poštolka úspěšně zahnal. Všech sedm poštolčat ho přitom pozorně sledovalo. Pokračovat ve čtení „Cizinka“
Dnes ráno přistál na zábradlí poštolčí lodžie ptáček s rezatým ocáskem, aneb rehek.Byl to velký fešáh a docela se na tom zábradlí producíroval. Jeho přítomnost ovšem neunikla pozornosti ostražitéhopana poštolky, který tohoto malého, leč přeci jen nevítaného vetřelce, zahnal. Pokračovat ve čtení „Malý, ale nevítaný“
Před půl jedenáctou se na zábradlí naší lodžie objevil cizí poštolčí pár. Nejprve přiletěl on a snažil se ji přilákat se ji přilákat. Ona se zastavila jen na chvilku a po většinu času obletovala kolem. Zdrželi se jen pět minut, neboť poté si jich všiml domácí sameček. Pokračovat ve čtení „Cizí pár“
Letos, od roku 2018 už poosmé, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii okroužkována. Vlastní akci předcházelo vážení pytlíků a obarvení kroužků, které nám aspoň tročku pomůže poznat, kdo je kdo. Pak už byla poštolčata v hnízdní bedýnce zakryta starým ubrusem… Pokračovat ve čtení „Sedm kroužků“