O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Občas se předávka kořisti nevyvede nebo jeden z páru prostě hraboše z nějakého důvodu upustí. Už jsem o tom v minulých letech psali (viz např. Letící hraboš). Tentokrát bylo důvodem pádu hraboše to, že se zachytil o zábradlí, když je poštolka přelétala. Pokračovat ve čtení „Pozor, letí hraboš!“
„Naše“ poštolčata mají aktuálně jeden hlavní úkol: růst. A aby aby zdárně rostla a prospívala, musí řádně jíst. O potravu se jim stará tatínek a maminka je nakrmí. Většinu jejich potravy přitom letos tvoří hraboši a jiní drobní hlodavci. Pokračovat ve čtení „Stravování“
Také u nejbližších sousedů „našich“ poštolek jnízdění zřejmě zdárně pokračuje, i když dovnitř do budek nevidíme. U sýkorků se zřejmě už mláďata vylíhla. Venku už se totiž objevuje i samice. Ani on ani ona si nic moc nedělají ze sousedů poštolků. Pokračovat ve čtení „Nejbližší sousedé“
Od té doby co se v něděli vylíhlo prvních letošních šest poštolčat, sloužilo jim sedmé, skoro úplně bílé vejce jako polštář. O ten ovšem dnes ráno přišla. Pokračovat ve čtení „Jak poštolčata přišla o polštář“
Poštolčí otcové sice rádi střídají své družky v sezení na vejcích, když se ale vylíhnou poštolčata, nevědí si s nimi rady. Dnes ráno ovšem pan poštolka ukázal, že se tak nechovají všichni. Pokračovat ve čtení „Emancipovaný otec“