O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Od té doby, co se začátkem února objevily v naší ulici navrátivší se poštolky, skoro každý den se aspoň jedna snaží proniknout do naší lodžie. Domácí si ovšem svoje teritorium dobře střeží. Nevítané hosty nevítají, ale rázně zahánějí. Pokračovat ve čtení „Hosté a domácí“
Přestože mrzne, tak se „naše“ poštolky začínají chovat jako na jaře. Může za to zřejmě jednak prodlužující se den, jednak potřeba potvrdit si, že k sobě patří, poté, co úspěšně zahnali vetřelce. Pokračovat ve čtení „Ve vzduchu je láska a nejen ona“
Společenské pravidlo, že dáma má přednost, platí i u poštolek. Pokud přednost nedostane, dokáže si ji vynutit. Pokračovat ve čtení „Dáma má přednost“
Dnešní den byl docela deštivý. „Naše“ poštolky se proto zdržovaly ponejvíce v lodžii. Hned ráno do ní pan poštolka přinesl – patrně odněkud ze spíže – zbytek blíže neidentifikovatelné kořisti. Samičky se na něj hned vrhla a prakticky ho shodila z bidýlka. Pokračovat ve čtení „Za deště“
Nový rok jsme vždy začínali bez poštolek, které obvykle už navečer zaplašily silvestrovské rachejtle a petardy. První výjimkou byla samička, která u nás trávila loňskou zimu. Letos již oba z poštolčího páru osvědčili nečekanou statečnost a vydrželi i přes půlnoc. Pokračovat ve čtení „Poštolčí Nový rok“