O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Dnes ráno přistál na zábradlí poštolčí lodžie ptáček s rezatým ocáskem, aneb rehek. Byl to velký fešák a docela se na tom zábradlí producíroval. Jeho přítomnost ovšem neunikla pozornosti ostražitého pana poštolky, který tohoto malého, leč přeci jen nevítaného vetřelce, zahnal. Pokračovat ve čtení „Malý, ale nevítaný“
Před půl jedenáctou se na zábradlí naší lodžie objevil cizí poštolčí pár. Nejprve přiletěl on a snažil se ji přilákat se ji přilákat. Ona se zastavila jen na chvilku a po většinu času obletovala kolem. Zdrželi se jen pět minut, neboť poté si jich všiml domácí sameček. Pokračovat ve čtení „Cizí pár“
Letos, od roku 2018 už poosmé, byla poštolčata, co se vylíhla v naší lodžii okroužkována. Vlastní akci předcházelo vážení pytlíků a obarvení kroužků, které nám aspoň tročku pomůže poznat, kdo je kdo. Pak už byla poštolčata v hnízdní bedýnce zakryta starým ubrusem… Pokračovat ve čtení „Sedm kroužků“
Poštolčata vůčihledně rostou. Dnes jsou 14 dní stará s výjimkou nejmladšího sedmého, tomu je jen jedenáct. Stále více se zajímají o potravu, když jim ji donese tatínek. Aktivně si ji od něj sama přebírají, ale pak se o ni většinou jen tahají – mezi sebou nebo s maminkou, která je chce nakrmit. Pokračovat ve čtení „Přetahovaná“
Občas se předávka kořisti nevyvede nebo jeden z páru prostě hraboše z nějakého důvodu upustí. Už jsem o tom v minulých letech psali (viz např. Letící hraboš). Tentokrát bylo důvodem pádu hraboše to, že se zachytil o zábradlí, když je poštolka přelétala. Pokračovat ve čtení „Pozor, letí hraboš!“