O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Důstojný otec Jan Tanner z našeho Tovaryšstva, člověk nade vší pochybnost důvěryhodný, mi nedávno jako očitý svědek vyprávěl cosi neobvyklého, co ještě nikdo dostatečné neprozkoumal: na věžích hradu Karlštejna hnízdí ve velkém množství sokoli. Pokračovat ve čtení „Poštolky a štíři na Karlštejně“
První zpráva o hnízdění poštolek na katedrále Notre Dame pochází z roku 1840. Od té doby až do osudného požáru 15. dubna zde pravidelně hnízdil jeden nebo i více párů. Jak přečkaly požár? Pokračovat ve čtení „Poštoky z Notre Dame“
Léta Páně 1835 vyšla v Časopise Ćeského Musea báseň Swatba na Krásné Hoře, kterou „dle pověsti vzdělal Věnceslav Jaromír Picek“. Místem děje jsou zříceniny „v Táborsku blíž Mladé Vožice. Poslední držitelkyně tohoto hradu, ovdovělá paní Mráčkovna, o níž tato báseň jedná, ve zříceninách jeho roku 1211, jak jak pověst udává, smrt svou našla…“. Nás pochopitelně zaujal na samém začátku kolem šedivé rumy odletující „poštolek divokých řad, jejichžto náramně hlaholí šumy“: Pokračovat ve čtení „Swatba na Krásné Hoře“
Jak obecně známo, poštolka „na starých hradech v pustých věžích se zdržuje a hnízdí (odkud snad sokol kolokolnoj, Thurmfalke slove.)“ Můžete se to dočíst už v prvém sešitku Staročeských pověstí, zpěvů, her, obyčejů, slavností a nápěvů ohledem na bájesloví Česko-slovanské, o němž jsme již psali v příspěvku Postolka, lidsky poštolka. Na hradě Buchlově bydlí ve věži zvané Andělka (níže na snímku hradu zcela vlevo). Jaro je u nich teď o velikonocích už v plném proudu a z toho, že od Buchlova větr věje, si nic nedělají.
Tak už je tu září… Fotky z prázdnin už možná nevyvolává ani Karel Gott. Nicméně alespoň probrat a řádně archivovat prázdninové digitální resty je potřeba. Občas to ne nich vypadá, že nás sami opeřenci žádali, abychom je vyfotili. Na hradě Malenovice chtěl dokonce jeden pár foto rodinné. Pokračovat ve čtení „Pozor, vyletí ptáček“
