O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Pokud jste jednodenní poštolče, tak to není snadné. Zvláště, když se při krmení ocitnete na zádech. Tak jako jedno z poštolčat dnes ráno. Nakonec se ale na vlastní nohy postavit dokázalo a bylo náležitě odměněno… Pokračovat ve čtení „Postavit se na vlastní nohy“
Než se takové poštolče naučí samo nakrmit, zkouší to různě. V hnízdní bedýnce se často povaluje nějaký ten myš… Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou. Matku poštolku už za nimi v době krmení skoro skoro není vidět. Pokračovat ve čtení „Postrach žížal a brouků“
Myš, kterého přinesl pan poštolka byl opravdu hodně malý. Pokračovat ve čtení „Vcelku nebo po kouskách?“
Aby poštolčata zdárně rostla, musí se pořádně najíst. Přísun potravy zajišťuje pan poštolka, paní poštolka má na starosti krmení. Pokračovat ve čtení „Zásobování, skladování, krmení“