O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Včera se v naší lodžii objevilo další vejce. Už jsme ho ani nečekali. Prodleva mezi snesením vejce čtvrtého a pátého byla neobvykle dlouhá, takže už jsme předpokládali, že se vše bude už točit jen kolem vajec čtyř: Pokračovat ve čtení „Vejce páté (pozdní)“
Původně jsme propadli dojmu, že „naše“ poštolka bude snášet vejce v intervalu po 52 hodinách. To je, jak ukazují naše víceméně pečlivě vedené deníky, asi nejobvyklejší doba mezi snesením dvou vajec. Poštolka to ovšem může zvládnout za dobu kratší, nebo naopak delší, zvláště když by měla snášet v noci. A tak se celkem logicky další vejce objevilo až po 59 hodinách. Pokračovat ve čtení „Vejce čtvrté (ranní)“
Tak už tu máme třetí vejce. Podle našeho statistického kalendária je to již šedesáté poštolčí vejce snesené v naší lodžii od r. 2007. „Naše“ poštolka ho snesla někdy po sedmé hodině večer. Pokračovat ve čtení „Kopa vajec“
„Naše“ poštolka snesla včera letošní druhé vejce přesně podle plánu – 52 hodin po vejci prvém. Třetí by se mělo objevit v pátek 3. května odpoledne.
Koncem dubna se už na nejrůznějších místech pomalu začínají klubat poštolčata. Můžete se o tom přesvědčit třeba na videu ze španělské Majadahondy. U nás máme „teprve“ první letošní vejce. Pokračovat ve čtení „První vejce“