O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ poštolčata byla 1. června v podvečer okroužkována. Stalo se tak od roku 2018 již pošesté. Letos o něco dříve než v minulých letech. Čtyřem poštolčatům bylo 18 a zbylým dvěma 17 a 15 dní. Samotné akci, která trvala 20 minut (od 16:11 do 16:31), předcházelo již tradiční obarvení kroužků. Pokračovat ve čtení „Kroužkování po šesté“
„Naše“ poštolčata, o která se jejich rodiče vzorně starají, jsou zřejmě díky tomu rozmazlování letos tak trochu peciválové. V jejich věku by se už měla vydávat na průzkum koše, který sousedí s bedýnkou, ve které se vyklubala. V bedýnce už jim ostatně pomalu musí být těsno. Pokračovat ve čtení „Na koši“
Nejprve jsme mysleli, že rorýsovník vedle poštolčí lodžie je zcela okupován špačky. Ale když 20. května prolétali rorýsi kolem pana poštolky, který na zábradlí dokončoval svou toaletu, bylo vidět, že jeden z nich slétá dolů z atiky nebo z rorýsovníku. Pokračovat ve čtení „Jak je to s rorýsy a špačky“
Než se takové poštolče naučí samo nakrmit, zkouší to různě. V hnízdní bedýnce se často povaluje nějaký ten myš… Pokračovat ve čtení „Polykači myšů“
„Naše“ poštolčata vůčihledně rostou. Matku poštolku už za nimi v době krmení skoro skoro není vidět. Pokračovat ve čtení „Postrach žížal a brouků“