O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštočí pár bytující v naší lodžii musí stále čelit obležení. Nálety cizích (neokroužkovaných) poštolčat, která při spatření dospělé poštolky nejenže nostalgicky vzpomínají na bezstarostné dětství, ale také se snaží něco vyloudit, se teď konají několikrát za den. Pokračovat ve čtení „Hledá se náhradní matka“
Na ranní návštěvy vetřelců, většinou z řad poštolčího dorostu, jsme si už zvykli. Obvykle se objeví jen jeden. Dnešní ranní poklid domácího poštolčího páru narušili hned dva neodbytní vetřelci. Pokračovat ve čtení „Dva vetřelci“
V posledních dnech k nám pravidelně létá mladá poštolka. Možná je to ta stejná, o které jsme psali na začátku sprna. Po ránu i v horkém letním dni obvykle narazí na obránce. Pokračovat ve čtení „Srpnová (sobota a) neděle“
„Náš“ poštolčí sameček navštěvuje téměř každý večer a každé ráno samičku, která na rozdíl od něj v lodžii pravidelně přespává. Ráno se obvykle zdrží o něco déle, sluní se, čistí si dorůstající peří a bedlivě hlídá, zda se do lodžie nesnaží dostat nějaký neoprávněný opeřenec. Dnes ráno se ještě za ranních červánků jeden takový objevil. Pokračovat ve čtení „Zvědavé poštolče“
Už jsme se o tom zmínili. „Naše“(a nejen „naše“) poštolky teď mění peří. Pod všemi bidýlky přibývá těch starých, která si postupně vyčesávají… Pokračovat ve čtení „Peříčko po peříčku“