O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Poštolčí sameček nosí v posledních dnech „naší“ poštolčí samičce i více než jednoho hraboše denně. Občas s ním donese i nějaké to stéblo trávy či dokonce celý trs, které v zápalu lovu vyrve i s kořeny. Dnes ráno v doneseném rozčepýřeném zámotku ovšem žádný hraboš nebyl. Pokračovat ve čtení „S myšem a bez myše“
Ranní hraboš nebyl na Hromnice tím posledním. Toho si přinesla poštolčí samička těsně po druhé odpolední. Zda ji dostala od samečka není jisto, ale je to docela pravděpodobné, protože celý den pobývala někde poblíž. Pokračovat ve čtení „Hromniční hraboš II“
Na Hromnice, jak obecně známo, o hodinu více a zimy polovice. „Naše“ poštolčí samička už opravdu tráví nočním odpočinkem na bidýlku méně času, takže má ona i její druh více času na aktivity denní. Ty ovšem nepřipomínají zimy polovici, ale spíše začátek jara. Pokračovat ve čtení „Hromniční hraboš I“
Od sobotního rána to vypadá, jako by nastalo jaro. Kdejaký opeřenec v našem okolí se chová, jako by bylo na čase začít hnízdit. Chovají se tak „naše“ poštolky, jejich sousedky i holubi. Ti číhají na každou chvilku, kdy poštolky nejsou doma, ale jsou zpravidla domácími stejně jako jejich soukmenovci vyhnáni. V případě cizí poštolky je reakce okamžitá. Holubi nejsou zřejmě tak vážná konkurence, takže mohou i chvilku pobýt. Pokračovat ve čtení „Holubi a poštolky, poštolky a holubi“
O poštolčí samičce odněkud ze sousedství, co k nám v poslední době občas zaletí, jsme tu už psali. Dnes se objevila jako obvykle spolu s rozčileným domácím párem. Jen se tak otočila na zábradlí a byla ta tam. Bezprostředně po ní však na zábradlí přistál další vetřelec, urostlý poštolčí sameček. Pokračovat ve čtení „Sousedská návštěva“