O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Před a pod našima okny bylo dnes dopoledne velmi rušno. Nálety sousedů se opakují každý den, takže jsme si už na ně zvykli, ale dnes už to nevydržel „náš“ poštolčí sameček a popral se s vetřelcem. A vůbec přitom nešlo o myše, jako na o něco starším snímku nahoře. Pokračovat ve čtení „Před našima okny“
„Naše“ poštolčí samička aktuálně zrovně hladem netrpí a tak často hraboše, kterého jí sameček přinese, obratem vrátí. Činí tak velmi zdvořile a s mnohou úklonou. Už jsme tu o tom ostatně psali v příspěvku Zdvořilost. Pokračovat ve čtení „Děkuji, můžeš to zase odnést“
Poštolčí samičku nesoucí hraboše k uložení do úkrytu pod jedličkou už na přenosu z naší lodžie neuvidíte. Ne že by tu už nebyla samička nebo hraboši k uschování, ale jedličku jsme stejně jako loni uklidili do lodžie na chodbě domu. Moc šancí na přežití v době, kdy už nebude vhodné vstupovat do lodžie, by totiž neměla. Pokračovat ve čtení „Konec jedné úschovny“
V posledních dnech nejen zima, ale i velmi větrno, takže taková toaleta na zábradlí jednoho pěkně rozhází: Pokračovat ve čtení „Větrná toaleta“
Protagonisty toho příběhu jsou: On – poštolčí sameček z naší lodžie, Ona – poštolčí samička z naší lodžie… a myš, přesněji řečeno jeden hraboš polní, kterého nejprve sameček přinesl samičce, ona ho pak schovala, aby ho v zápětí nabídla samečkovi, on jí ho opět přinesl … a tak dále, a tak dále. Příběh z podělní 23. března se v letošním nadbytku hrabošů pravidelně opakuje a názorně ukazuje, že i mezi poštolkami je důležitá tahleta zdvořilost. Pokračovat ve čtení „Zdvořilost“