O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
„Naše“ domácí poštolčí samička několik dní posedávala a od pondělka přímo vysedávala na hnízdě, takže se zdálo, že už to tu každou chvíli bude. Onen důležitý okamžik ovšem na stal až dnes. Ve 14:37 se zvedla a konečně se objevilo první letošní vejce v naší lodžii. Podle celkové statistiky je od roku 2007, kdy zde poštolky hnízdily poprvé, už šedesáté třetí. Pokračovat ve čtení „Konečně vejce“
Nestává se to už příliš často, ale občas, spíše ze zvědavosti než ze zájmu využít toto místo pro hnízdění, slétne on nebo ona do starého hnízda, ve kterém jejich předchůdci vychovali nejedno poštolče. Pokračovat ve čtení „Vzácná návštěva“
Ne že by tu nebyly pranice se sousedy na denním pořádku. Ale tu dnešní možná nezapříčinil zájem o samičku nebo lodžii, ale o hraboše. I když, kdo ví. A také, kdo se má vyznat v tom, kdo je kdo… Pokračovat ve čtení „Dva plus jedna plus myš“
Jako by se těch poštolčích samečků motalo kolem naší lodžie a domácí samičky málo. Včera v podvečer se objevil další. Je velmi mladý, ještě ne zcela přepeřený a tudíž dobře rozpoznatelný. Pokračovat ve čtení „Další navíc“
Soused, povzbuzený svým úspěchem u samičky, se vzápětí vrátil. Vyčíhal si okamžik, kdy domácí sameček vyrazil na lov poté, co v 10:26 předal samičce pěkného vypaseného hraboše. Pokračovat ve čtení „Manžel a milenec III., aneb In flagranti“