O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
Prvním krůčkem na cestě vzhůru je pro každé „naše“ poštolče od té doby, co se líhnou v novém hnízdě na policích za dveřmi, překonání bariéry mezi hnízdní bedýnkou a krabicí nebo košem vedle ní. Další metou je starý, dnem vzhůru obrácený květináč sloužící v koši jako těžítko. Pokračovat ve čtení „O skok výše“
Dnes „našich“ šest poštolčat dostalo každé po jednom kroužku. Kroužkování se ujal náš tradiční kroužkoval. Objevil se u nás takřka v pravé poledne. Poštolčat je letos šest a neměli jsme dost fixek na obarvení a odlišení kroužků, Jeden zůstal neobarven a jeden je obarven půl a na půl. Pokračovat ve čtení „Barevné kroužky“
Stává se to každoročně. Když se v životě poštolčat blíží 20 den, začne jim být hnízdo malé a tak se první odvážlivec vydá na průzkum. A tak se dnes odpoledne jedno z těch větších vydrápalo na okraj sousedního koše a seskočilo do něj: Pokračovat ve čtení „Poštolčata v koši nekončí“
V pátek našla naše poštolka nějaký zdroj brouků a začala je nosit a nosit a nosit a krmit těmito jednohubkami poštolčata. Pokračovat ve čtení „Chrousti“
Okruh drobných opeřených návštěvníků naší lodžie se již po řadu let nemění. Rehka jsme tu ale letos viděli poprvé. Přihnal se za „naší“ poštolkou, chvilku se pohupoval na zábradlí a pak zas zmizel neznámo kam… Pokračovat ve čtení „Rehek na návštěvě“