O poštolkách a jiných podnájemnících, o myších aneb hraboších a také o nás, lidech domácích.
V pondělí začalo pršet a tak není příliš divu, že se brzy po obědě domácí sameček přiletěl schovat do lodžie. Bezprostředně za ním přiletěla mladá poštolka. Přistála na koši před hnízdní bedýnkou u dveří a bedlivě si prohlížela jeho obsah. Pokračovat ve čtení „Nová nájemnice?“
S tím, že nás opustila „naše“ samička, se zřejmě budeme muset smířit. Domácí sameček se ale v sobotu 31. srpna po téměř 48 hodinové absenci vrátil. Bylo to jen na otočku – přílet a obratem hned odlet: Pokračovat ve čtení „Když (pan) poštolka je a není doma“
Nejprve opustila lodžii „naše“ samička. Naposledy jsme ji zřejmě viděli večer 13. srpna, kdy se před ní ještě domácí sameček producíroval na hnízdě. Bydlela u nás déle než rok a od 24. července loňského roku zde – výjimkou hlučné silvestrovké noci – pravidelně přespávala. Noční prázdná lodžie nám bez ní připadá více opuštěná než ta denní. Pokračovat ve čtení „Bez poštolek“
Ranní a večerní rozmíšky s poštolčaty, co si adoptovala „našeho“ samečka jsou u nás opravdu na denním pořádku. Samička, která v lodžii pravidelně přespává, se do toho moc neplete. Je to jen mezi poštolčaty a samečkem, který samičku každé ráno a večer navštěvuje. Dnes ovšem už i lítalo peří… Pokračovat ve čtení „Pranice s poštolčaty“
Poštolčata, která pronásledují „našeho“ samečka osvědčují velkou vytrvalost. Doufají zřejmě, že dostanou nějakého toho myše. Jsou to poštolčata neokroužkovaná, cizí. Pocházejí nejspíše z hnízda v domě na konci naší ulice. Pokračovat ve čtení „Vytrvalost myše vždy nepřináší“